Ježek patří v řadě států mezi chráněné živočichy.   Jeho roztomilý bodlinatý vzhled zvýrazněný velkýma černýma očima  a neobvyklá srst, vyvolávají u většiny lidí všeho věku sympatie.  Je to zajímavý tvor a provází člověka od pradávna. 

První zmínky o ježkovi jsou již ze starého Egypta, kde byl zobrazován na různých předmětech, soškách, nádobách na parfémy, vázách.   Amulety se používaly proti uštknutí hadem.

Už v 1. století našeho letopočtu se psalo o ježcích a byla jim věnována větší pozornost, než ostatním zvířatům.   Objevují se  i ve středověkých mravoučných pojednáních o zvířatech  z   16. a 17. století, kde jsou řazeni mezi přírodovědecké rarity.

Ježci žijí jako druh na Zemi neuvěřitelně dlouho. Patří mezi savce řádu hmyzožravců, který je nejstarším dodnes žijícím řádem placentárních savců.  Jejich zkamenělí příbuzní pocházejí  ještě z doby křídové, a podle nejnovějších poznatků žijí na Zemi již 60 milionů let.  

Ježek to na světě nikdy neměl lehké. Nebyl znám způsob jeho života a lidé se podivných zvuků které vydává, báli. Svádělo se na něho kde co. Prázdná vemena krav ve chlévech nebo na pastvě, mléko vypili ježci. Rozbitá a chybějící vejce v kurnících, může za to ježek.  Vždy se našel důvod, proč  ježka pronásledovat.      Názor  některých lidí na ježka se nezměnil. Přesto, že od té doby uplynulo již několik staletí.  Zřejmě za to může stejná, pověrami ovlivněná předpojatost a neznalost  jeho života.  

  Bohužel si člověk neuvědomuje, jak důležitou roli ježek v přírodě má a jak je pro životní prostředí prospěšný. Živí se totiž živočichy, kteří ve větším množství přírodě i člověku škodí. Např.plži, jejich vajíčka nakladená v zemi, housenky.  Velká část ježků, žijících u nás obývá zahrady. Tam se dosud pro ně nalézaly přijatalné životní podnínky. Hlavní podíl v potravě ježka tvoří hmyz, brouci, housenky, žížaly, slimáci, šneci. Ježek za den spotřebuje asi 70 gramů potravy. Ježek může žít pouze na zahradě, kde se nepoužívají  k hubení škůdců jedovaté prostředky. Ty zahubí nejen škůdce, ale i ježky.

    V posledních letech je pozorován značný úbytek ježků právě v okolí lidských obydlí. Mnozí živočichové, kteří provázeli člověka po staletí z jeho blízkosti mizí. Jedna z  příčin je, že se mění a mizí prostředí, kde dosud žili a na které byli zvyklí.

          Původně žil ježek v listnatých a smíšených lesích. Jak lesy ubývaly, osidloval další prostory.  Není příliš náročný,  žije nejraději v přírodě v zahradách, parcích, někdy i  na okrajích měst pokud tam má dostatek úkrytů a potravy. Nevyhledává ježčí společnost, mimo dobu námluv, nejraději žije sám. Je věrný prostředí kde se narodil nebo vyrůstal  a stále se tam vrací.
       Následkem necitlivých zásahů do přírody, lidské nevědomosti, předsudkům a bezohlednosti ježek stále rychleji mizí z míst, kde dříve byl doma. Jsou místa, kde se už vůbec nevyskytuje.  Žije v celkem nezměněné podobě několik milionů let. V dnešní krajině je ale velmi zranitelný, stále považuje svoje bodliny za nejlepší ochranu. 
        Na naší Zemi nenávratně vyhynuly tisíce druhů živočichů. Vzhledem k opakujícím se záplavám může k nim patřit za pár let i ježek.  V některých případech potřebuje lidskou pomoc.   Nejen pro svoji prospěšnost  ale i výjimečnost by měl být ježek chráněn a zachován pro další generace.