V Británii je v posledních letech velká móda, mít doma malého ježka 
     bodlináče. Na dračku tam nejdou papoušci nebo malí králíčci, ale trpasličí
     ježci. Domestikovaná forma vznikla křížením ježka bělobřichého a ježka 
     alžírského a ušatého.  Malí ježci jsou v Anglii tak populární,
     že v mnoha městech se v tamnějších zverimexech sepisují pořadníky a 
     nezdráhají se zaplatit za jednoho v přepočtu až 12.000 korun.
           " Jakmile si na vás zvyknou, rozbalí se, schovají bodliny a nechají se
     hladit. Je to nesmírně milé zvíře."    tvrdí jejich chovatel pan Martin z Fair-
     fordu v hrabství Glouresterschire. " Péče o ně je stejně snadná jako péče
     o krysy ačkoliv matky skutečně požírají jejich mláďata, takže jejich chov
     není jednoduchý. "

                          Tolik z Velké Británie.

                       

           Ježek Alžírský,  atelerix algirus .   
           Země původu Alžír, Španělsko.  Od evropských druhů se liší tím, že se neuchyluje
              k zimnímu spánku.   
                                                                          

              Ježek pustinný,   ( hemiechinus aethiopicus.)
             
              Žije na severu Afriky a na Arabském poloostrově.  Podobá se ježkovi východnímu,
                 zbarvení bodlin přes pískově hnědou s tmavými špičkami až po skoro bílou. Hrabe
                 si mělkou noru, ve které tráví den. V noci když se ochladí vychází a hledá potravu.
                 Jeho oblíbená potrava jsou štíři. Prvně jim ukousne jedovatý trn a pak je sežere.
                 Jako většina pouštních savců má specielně uzpůsobené ledviny a proto vydrží žít 
                  dlouho bez vody.                  

                                                                               

                Ježek bělobřichý ( aterix albiventris )           

                    Patří mezi hmyzožravce,  žerou skoro vše, říká se jim také všežravci.  Jejich potrava 
                    jsou různí červi, housenky, hmyz, šneci ale i drobní obratlovci, semínka a houby.
                    Ježci jsou noční zvířata.  Přes den spí stočeni v norách, po setmění a ochlazení
                    za šera vycházejí za potravou.    Druh ježka, který žije v africe v různém prostředí
                    od savan až po lesnaté oblasti.  Senegal, Sudán, Zambie.   V jejich přirozené domovině
                    neklesá dlouhodobě teplota, proto neupadají do zimního spánku. Na zádech má
                    tvrdé ostré bodliny, břišní část je kryta jemnou srstí.
                                 Ježci sice vidí, přesto jejich nejdůležitější smysly zůstávají  čich a sluch. 
                    Délka ježka je kolem 20ti cm.  Tělo je oválného tvaru, na zádech má tvrdé ostré bodliny,
                    břišní část je kryta jemnou srstí.  Jejich přirození nepřátelé jsou dravci a lvi.  Barevnost
                    je velmi rozmanitá, od skoro bílé přes hnědou až po skoro černou.
                                                                                            

                       Ježek ušatý, také dlouhouchý.      ( Hemiechinus auritus )
              
                   Vyskytuje se v okolí Kaspického moře, Asie, Indie, jihovýchodní Evropa.
                        Žije ve stepích, polopouštích a pouštích, kde vyhledává s oblibou místa s travními
                        porosty  a křovinami.  Ježek ušatý je zajímavé zvířátko, které se k nám 
                        často dováží. Je podobný našemu ježkovi. jen je o něco menší.  Na první
                        pohled je snadno rozeznatelný podle velkých ušních boltců.