ilustrace   Adolf Zábranský,  verše Jan Čarek
   

               básničky  Dáši Kouřilové  a  Dáši Ottové.  

                                  
    
                                      Zpoza klády KUK,  já jsem ježčí kluk.   

                                                                                                    
         Žeru myšky, zbaštím larvu,
         mám pak z toho zdravou barvu.
         A abych měl pevný zub,
         slupnu ještě košík hub. 

                                 

          Ježeček se chlubí,                          Protože má ježek blešky,
          že má čistý zuby,                            musí chodit všude pěšky.
          že má zoubky bílý,                         Neříkejte, že je hňup,
          je každému milý.                           když si sem tam v noci dup.
          A že má zdravý chrup,
          dělá hrdě dup dup.

                              Řekl ježek ježčici,
                              že si koupí čepici.
                              Je prý málo ozónu,
                              kazí mu to fazónu.
                              "Bodliny mi z hlavy trčí,
                               já chci nosit to, co frčí!"
                     

                   Ježek  našel láhev brandy
                   a myslel si, že je  trendy
                   vypít ji až na dno.
                   Má ostudu, jak je pod obraz.
                   A dokonce tvrdí,
                   že je dikobraz.

                   Je to práce přetěžká,
                   česat vlasy na ježka.
                   Co mi vadí nejvíce,
                    že má bodlin tisíce.

                   Pozor páni slimáci,  
                    ježeček má hlad!
                    S jablíčkem čas neztrácí,
                    zato vás slupne rád. 

                                                                                                                                  
                   Ježku, ježku,
                   co tě trápí?
                   Že máš tak velký drápy? 
                   Ježku, ježku,
                   hlavu vzhůru!
                   Stačí jít na pedikůru.

                        
             
                  Ježek hrozně hartusí,
                  že zaměnil kaktusy
                  za svou rodinu.
                  Choulí se teď v květináči,
                  na všechny  se jenom mračí,
                  že udělal koninu.

                
                  Bodlináči staví
                  obrovskou síň slávy.
                  Mají známé jmenovce:
                  Skladatel či cyklista,
                  a možná i běžci,
                  říkají si Ježci!
                  ( Jardu mají nejraději,
                   jeho skladby rádi pějí!) 

                  Smutně čeká u cesty
                  a bojí se neštěstí,
                  co se ježkům občas stává.
                  Auto zleva, auto zprava,
                  nezazvoní, netroubí.
                  Tady je to na houby!
                  Máme život přetěžký...
                  Chceme přechod pro ježky!

                                                     
   Já znám ježka popletu,
   který držel dietu,
   protože měl obavu,
   že jí tučnou potravu.
   Koupil váhu z druhé ruky,
   připravil si těžké muky:
   Váha se mu rozbila,
   vážila jen na kila.

   Ježci nejsou velicí,
   ti se vejdou na lžíci,
   když jsou ještě batolata.
   Baštit musí zdravě
   a pak budou hravě
   stejně silní jako táta.

                

      Básničky z různých zdrojů, bez uvedení autora.

   Přijde tuhle k holiči
   mladý ježek s rodiči.
   " Tady kluka," říká matka, 
   " ostříhat a hodně zkrátka!"
   Mistr holič nemešká,
   stříhá ježka na ježka.

  
   Chodí ježek po zahradě, dupy, dupy, dup.
   za ním cupká ježčí mládě, cupy, cupy, cup.
   Jeho hodná ježčí máma pod jabloní stojí sama
   a říká si rozesmátá. Bude dupat jako táta.
 

    Ježek běží do žita,
    že žížaly spočítá.
    Žížaly se nedaly,
    ještě se mu vysmály.
   

    Přijde ježek k holiči,
    dupne si a zakřičí.
    Nechci se již česat hladce,
    k čemu pak je ondulace.
    Ondulace trvalá, aby se mi nesmála sousedovic Anežka,
    že se češu na ježka.
    Navoňte mi bodlinky, natočte mi lokýnky,
    vlnu vpředu, vlnu vzadu, ať mám něco pro parádu.